Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry!

Strach. To je ten největší zabiják našich snů. Ano, sice je pravda, že pokud je náš sen skutečně tak velký, tak při cestě za ním nás nezastaví vůbec nic. Nic nás neodradí od jeho splnění a nic nám nedovolí se vzdát. Ale strach je všudypřítomný a číhá na nás na každém rohu. Jen blázen by ho nepocítil. Ale jen hlupák by se jím nechal ochromit a podlehl mu!

„Neboj se“, říkali nám…

Už jako dětem nám rodiče neustále říkali, ať se nebojíme. Když nám paní doktorka píchala injekci. Když přišli čerti nebo když venku řádila bouřka. Nevěděli jsme ani pořádně, proč se bojíme. Ale věděli jsme, že tenhle pocit se nám nelíbí a nějakým způsobem jsme proti němu bojovali. Strach není nic pěkného, avšak je naprosto lidský a díky němu se také můžeme hodně naučit.

Překonávat strach může být zábava

Možná si říkáte, jak by mohla být zábava bojovat s vlastním strachem? Jak by asi tak mohlo být zábavné vzít do ruky pavouka nebo skočit padákem? Jak by mohlo být zábavné opustit zaměstnání a věnovat se něčemu smysluplnějšímu? Co když mě ten pavouk kousne? Co když se padák neotevře a já umřu? Co když nebudu mít žádné peníze a přijdu o střechu nad hlavou? Takové otázky asi napadnou většinu z vás. Je ale důležité si uvědomit, že skutečný život, je daleko za hranicemi našeho strachu. Jakmile s námi něco rezonuje, ale samotnou myšlenku okamžitě zavrhneme v důsledku záplavy otázek typu „Co se stane, když to nevyjde?“, klameme sami sebe.

Sami sebe před sebou ponižujeme. 

Pokud nad něčím dokážeme přemýšlet, častokrát to dokážeme i uskutečnit

Každý z nás se jistě už dostal do situace, kdy sám sebe dokázal svým jednáním překvapit. Kdy v sobě našel sílu a odvahu, o které ani netušil a zachoval se tak, jak by se nikdy nezachoval, pokud by nad tím neustále musel přemýšlet. Situace, kdy člověk v sobě objeví mnohem víc, než si myslel, že v něm může být, bývají většinou spontánní! To znamená, že pokud nad něčím rozjímáte, zda to udělat, nebo naopak neudělat, ale zároveň vás láká představa, že to zvládnete, měli byste přestat okamžitě přemýšlet a začít konat! Nemůžete přemýšlet pouze nad tím, co se může pokazit. Když budete naopak myslet na to, co se může podařit a budete v sobě hledat podporu a sebedůvěru, nelze neuspět.

Znám tolik lidí okolo mě, kteří jsou talentovaní, chytří, šikovní a plní snů. Ale ne a ne je uskutečnit. Častokrát myslím na svou bývalou práci – fabriku, kde jsem byla zaměstnaná jako dělnice v třísměnném provozu. Když jsme chodili o přestávkách kouřit, narazila jsem na tolik mladých holek, které v minulosti toužily po úplně jiném životě, než byl tady, v továrně. Ale zůstávaly tu… Jedna byla vysokoškolačka, druhá šikovná kadeřnice toužící po vlastním salonu. Další zase říkala, že by jí moc bavilo dělat nehty a jiná zase měla životní sen – pracovat s dětmi. Všechny do jedné tam pořád jsou a navzdory svým snům dělají něco, co jim nedává smysl jen proto, že zapadly do kolektivu, který je utvrdil v tom, že takový život je normální. Propadly pohodlí a strachu z neúspěchu a místo rizika zůstaly stát na místě.

Takových lidí poznávám čím dál tím více i teď a častokrát vrtím hlavou nad jejich postojem. Hledají jistoty, ale zároveň chtějí to, co bez rizika nelze získat. Hledají lásku a uznání ve svém okolí, ale neumí milovat. Chtějí výsledky, ale nejsou schopni ani vytvořit plán, natož jít do akce. Strach je většinou tou největší příčinou. Strach, který se od dětství učíme překonávat a najednou, když už tu není máma s tátou, kteří by nás drželi za ruce a říkali „Neboj se, to zvládneš“, ukazujeme jim, že celá tato cesta neměla vůbec žádný význam a že jsme se vlastně nic nenaučili. Strach je pořád stejný, to jen naše postoje se změnily. Vyrostli jsme, zestárli jsme a naše strachy se zrodily na základě systému a předsudku druhých. Malé dítě se i navzdory strachu z pádu na zadeček odhodlá udělat první krůčky. Ze zvědavosti jde a sáhne na rozpálenou žehličku, přestože ví, že mu to ublíží. Zkoumá vše, co mu příležitost nabízí a začíná chápat tu podstatu života. Dokud nevyroste a nezačlení se do kolektivu ostatních, kteří ho naučí se všeho bát…

Kdybyste se už jako dítě nechali svázat vlastním strachem, naučili byste se chodit? Naučili byste se jezdit na kole, bruslit nebo lyžovat? Jen si vzpomeňte na chvíle, kdy jste překonali svůj vlastní strach. Jaký to byl pocit? Co vám to přineslo a jak jste se cítili? Překonání strachu vždy vede ke skutečným prožitkům. Překonání vlastního strachu nám otevírá bránu do světa plného poznání a nových zážitků. Poznání nových lidí, věcí, možností a příležitostí. Pokud se necháme neustále ovládat vlastním strachem, nemůžeme tedy potom očekávat život plný naplnění a svobody. Tam, kde končí strach, tam začíná život! Přestaňte se tedy pořád něčeho bát a myslete na to, co se může podařit! Myslete na to, jak se budete cítit, až ten obávaný krok kupředu uděláte. Život máme jen jeden, a to je třeba si uvědomit a začít podle toho konat!

 

Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry!
Ohodnoťte článek
Veronika Zvonková
Jsem mladá maminka princezny Viktorky a nezávislá kosmetická poradkyně Mary Kay. Mou vášní je pomáhat ostatním cítít se dobře, plnit si své sny, podporovat je a být jim inspirací. Jsem odpůrce systému a neuznávám žádná pravidla společnosti. Každý máme možnost volby a každý jsme zodpovědný za život, který si sami vybereme!
Komentáře