Neustále v zápřahu. Ale pro zábavu, to je jasný!

Mě vodvezou! Tentokrát důvodem mého nechápání není nikdo jiný a nic jiného než já! Mám trošku času, protože dítě spí, a místo toho, abych uklidila ten výbuch v obýváku, dožehlila to prádlo, dovíčkovala ty krabičky, co chodí všude v kuchyni po lince, umyla záchod, zametla a vytřela barák, raději píšu článek. No, ale na druhou stranu… Vždyť vždycky říkám, že všechno je otázkou priorit, ne? Tak jo. Priorita číslo jedna bylo napsat článek. Zdržet se a napsat článek o tom, jak se zdržuju. Občas jsem kus debila, ale to je v pořádku. Možná kdybych si třeba ráno přivstala… Jenže to bych nesměla mít v půl druhý ráno zase šílený potřeby řešit s Tomášem, jak funguje Archimédův zákon a proč se olej nesmíchá s vodou…

No nic. Tak já budu teda psát rychle!

Takže včera, to vám povím, dítě usnulo až večer. Jako vážně.

Ještě jí ani nejsou dva měsíce a už se rozhodla, že si bude dělat co chce! (celá máma)

Zkoušela jsem ji upídat venku v kočárku. Deset minut? Řev. Hm, tak dobrý, tak nic. Asi jí je horko. Přenesla jsem ji tedy do ložnice do chládku. Dvacet minut? Řev. Hm, dobrý, tak to dožehlím večer. Pak jsme jely na gyndu na první kontrolu po šestinedělí. Usnula v autě. Pět minut? Víc ne. Když to sečtu za celý den, spala trhaně tak hodinu. Nevím, jak to zmákla, vstávat v devět ráno a být vlastně vzhůru skoro až do večera… Na spaní přes den jsem ji neukecala prostě ani za nic. Asi za to mohlo fakt to počasí, nevím. Každopádně to, co předvedla v noci, bylo opravdu abnormální. Usnula asi v půl devátý večer – byla úplně hotová. A spala do devíti do rána pouze s jedním probuzením! A dokonce ani neprotestovala, když jsem ji po kojení vrátila zpět do postýlky. Máme to prostě úžasný dítě! Dneska ráno, když jsem se probudila, věděla jsem, že bude spací počasí. Ani jsem to nemusela říkat nahlas, aby si to Viktorka stihla myslet taky. Dvě hodiny spala v kočárku a teď spí zas. Asi půl hodiny zatím, tak uvidíme. No a já mám čas. Tak ho přece nebudu věnovat úklidu, když Tomáš přijde až ve čtvrt na jedenáct večer, ne? To se rozumí!

Včera mi volal pán z nakladatelství a já si s ním domluvila termín odevzání mé knihy Budu máma!. Najednou mám takové nervy… Moje články čtou přece lidi v podstatě z celé republiky a možná i ze Slovenka. A to mi nevadí. To je v pohodě. Jo, dobře. Není jich nijak moc, ale není jich ani málo. Mají je rádi… Ale teď je mají číst profíci a posoudit obsah… Zvláštní pocit. Asi tak jako před pořádným pracovním pohovorem, kdy vám sakra záleží na přijetí. Jako před maturitou. Jako před prvním rande.

Zároveň jsem fakt natěšená.

Pochopitelně! Ježiši marja, vždyť si plním sen! Právě se mi povedlo dotáhnout něco do konce. Právě jsem na cestě ke zpeněžení svého dosud pouhého koníčku. Je to prostě neuvěřitelný. Zjistila jsem, že nápad na eBook Úřadování maminek podnikatelek aneb Jak je to s mateřskou a rodičákem? vznikl někdy v květnu, tedy měsíc před jeho dokončením a hozením na internet. Ha, a pak že něco nejde. To Šestinedělí už sice mám, jen mi chybí opravit gramatiku a zkontrolovat obsah už jen asi půlky souboru. To bych ráda doklepla dneska, a protože už jsem konečně rozchodila i platební bránu, ráda bych večer spustila prodej! Je to makačka a masakr. Ale čím dál víc si uvědomuju, jak strašně mě štve trčet pořád tady v tom prdelákově a courat s kočárem tam a zpátky. Je léto. Je období dovolených. A já jsem zrovna taková, že prostě neposedím v klidu. Musím být furt v zápřahu. Furt něco dělat. Furt někde bejt. No a představa, že letos neuvidím hory, je víc než děsivá. Jasně. O nic nejde. Ale JDE TO. Řekla jsem si tedy, že se zakousknu a udělám všechno pro to, abych na nějakou tu menší dovču vydělala. Samozřejmě nejsem blázen, abychom vzali dvouměsíční dítě třeba do Egypta (promiňte, jestli jsem se někoho dotkla, opět mluvím o sobě, ne o vás), ale nějaká ta cestička napříč republikou či Rakouskem (nebo taky Bayern národní park v Německu nevypadá zle), anebo Tom říkal, že kdyby na to bylo, tak že třeba ty Dolomity, to by stálo za hřích.

Jo. Takže to jsou plány. Teď jdeme realizovat. Dítě se ovšem vzbudilo, což se dalo čekat, takže teď sedím zase u PC, dopisuju a jednou nohou houpu lehátko s Viktorkou na zemi. Tváří se nadmíru spokojeně. Před chvílí jsme si chvíli povídaly a k večeru půjdeme ještě na procházku. Sice se mi chce strašně spát, nechápu proč, a doma je fakt třeba dožehlit to prádlo, udělat nějakou večeři potom, doklidit, dokontrolovat ten eBook a spustit prodej, jo a sakra, taky si musím sbalit věci, zítra jedu s Viki na noc k našim. A ještě jsem chtěla cvičit.

A doprdele… Ráno jedeme s maličkou do těch Mariánek na Mary Kay školení a já nemám uklizený auto, natankováno, stěřač nestírá a řemen píská… Jo, to Tom dá do pucu – nevím kdy, když přijde z odpolední v noci a já ráno v půl osmý vyjíždím, ale ten vnitřek bych měla uklidit… Je to tam jak v odpaďáku. No jo, ženská a auto. Taky to máte tak, že doma se snažíte mít uklizeno, a především na poličcce s kosmetikou a ve skříni, ale z auta máte pojízdnou popelnici? Nevadí, vždycky si říkám, hlavně, že jsme šťastní… 😀

Tři hodiny odpoledne. Hm. Tak já se jdu hecnout a jdu to zmáknout. A zahajuju počínaje dneškem veleúspěšný víkend, co se seberealizace týče! Dneska po spuštění prodeje eBooků moje nálada zase vylítne do nebeských výšin a zítra se díky Mary Kay zase naučím dalším obchodním praktikám, seznámím se s dalšími novými produkty a získám know how od těch nejlepších spolu za doprovodu mojí malé mini kosmetické poradkyně. Takže věřím, že bude stejně tak dokonale hodná jako dneska. Mezi mým krkem a pupíkem má navařeno na celý den, takže no stress!

 

 

Neustále v zápřahu. Ale pro zábavu, to je jasný!
Ohodnoťte článek
Veronika Zvonková
Jsem mladá maminka princezny Viktorky a nezávislá kosmetická poradkyně Mary Kay. Mou vášní je pomáhat ostatním cítít se dobře, plnit si své sny, podporovat je a být jim inspirací. Jsem odpůrce systému a neuznávám žádná pravidla společnosti. Každý máme možnost volby a každý jsme zodpovědný za život, který si sami vybereme!
Komentáře