Spi, děťátko, spi!

Ach to uspávání! Není to tak dávno, co jsem zápasila s Viki ostošest a už už jí vezla do babyboxu zoufalstvím! Myslela jsem si, soudě po první noci, kdy jsme dorazily obě z porodnice domů a Viki spokojeně usnula v postýlce v podstatě okamžitě, že tak tomu bude pořád. Vykoupu, nakrmím, uspím a dobrou noc. A hele, ono ne!

Zkusila jsem tedy metodu pěti zásad, o které jsem se dočetla v knížce Nejšťastnější děťátko v okolí (a o které jsem psala v prvním článku této rubriky), po které jsem úplně zoufalá a nevyspalá nakonec sáhla, s tím, že máme vyhráno. Takže zavinování, poloha na boku, bílej šum, houpání. Ano, to nějakou dobu fungovalo. Jenže MĚ  už to brzy přestalo bavit. Nechat jí v postýlce telefon se zvuky deště po dobu několika hodin, když já sama jsem ho potřebovala, nebylo řešení. Stejně tak uhoupání v náruči. Ne! Rozhodla jsem se totiž, že i když je Viktorka malé miminko, že to neznamená, že se celý svět teď bude točit kolem ní. Klidně mě ukamenujte, je mi to fuk. A tak jsem zkoušela nastavit nějaký režim znovu. Teď už je větší, takže je jasné, že předtím to prostě nešlo. Jejích sedm týdnů už ale na režim stačí. Kdyby ne, nefungovalo by nám to. Zavinování jsem vzdala, protože maličká má strašnou sílu a skoro vždycky se z šátku vykope a navíc teď bylo hrozně dlouho to období šílených veder, takže jsem ji nechtěla trápit.

Prdíčky nás trápit přestaly, úspěšně jsme s nimi zatočili. Takže problém s bolením bříška nebo s klasickou kojeneckou kolikou teď opravdu neřešíme. Snažím se být psychicky v pohodě a je to znát. Malá je na tom stejně! Mlíčko jí taky chutná, takže abraka dabra koukej spát je čistě jen otázka stylu uspávání.

1. Ticho se zvuky v pozadí

Jak už jsem výše psala, bílý šum jsme vzdali. Navíc nechci, aby si maličká zvykala čistě jen na něj a bez toho neusnula. Osobně nejsem zastánce ani kolotočů a všeho, co dítě uspává, protože potom, když se někam jede a spí se mimo domov, buď s sebou musíte všechny tyhle uspávadla tahat, nebo dítě prostě neusne. Prostě mi to přijde zbytečné a bílý šum nebo ukolébavky používáme čistě jen na uklidnění, nebo když fakt nemůže zabrat. Navíc, jak mě učila mamka. Když se spí, tak je ticho. Přirozená věc.

Na úplné ticho Viki zvykat nechci, protože pak ji zas vzbudí i to, že se otočím v posteli, takže nechávám pootevřené dveře od ložnice, kde spinká v postýlce, a v obýváku hraje televize nebo si s Tomem povídáme. Prostě aby věděla, že se tu něco děje, ale zároveň, aby měla prostor usnout v klidu.

2. Uděláme noc

Teď v létě to je ošemetná záležitost. Naštěstí máme zatemňovací závěsy, takže Viki hned moc dobře ví, co následuje, když ji převlečenou do pyžámka odnáším do ložnice, kde už je zataženo. Prostě ví, že se jde spát. Proto ji i krmím v ložnici, aby si zvykla, že zrovna tady koční den a tohle je poslední krmení před pořádným spánkem. Je pravda, že umí usnout kdekoli, ale pokud jde o noční spánek, je pro mě důležité, aby ten režim měla. A úplně jinak usíná při světle a jinak ve tmě. Takže zatemněná místnost je u nás podmínka.

3. Ještě víc tmy, ale hlavně to šmudlání

Když maličkou uložím do postýlky (tohle skvěle funguje i přes den v lehátku, kočárku nebo prostě jen tak na gauči), přehodím jí přes obličej látkovou plenu. Spousta odborníků je nejspíš proti této metodě, ale to mně je jedno. Máme chůvičky i monitor dechu a vím, co dělám. Plena je prodyšná, takže udusit se jen tak rozhodně nemůže. Viki si s ní hraje stylem, že si ji ručičkami šmudlá o obličej a asi to jí řádně uspí. Nejčastěji jí plenu přehodím jen přes část obličeje, tedy hlavně očička. Protože díky pleně usne během pěti minut, hned nato jí jdu plenu z obličeje stáhnout. Plena je taková univerzální, ale používáme spíš hajánka. To je takový plyšový kus látky o velikosti cca 20×20 cm a uprostřed je hlavička plyšového zvířátka. Hajánka má radši, protože látka je příjemnější a přehozením přes očička má víc tmy než díky pleně.

4. Sladký dudlík

Protože ta holčička prostě musí v té pusince pořád něco mít a na prsu ji mít neustále opravdu nehodlám, což ona by asi ráda, ale žmloulat mi bradavku třeba dvě hodiny, aniž by papala a takhle pokaždé, kdy se ji zlíbí, je prostě holý nesmysl, využíváme důdu. Na spaní ho chce, tak ji ho neodpírám. Rozhodně to nemá žádný vliv na kojení. Papá normálně.

Vybrala jsem jí takový dudlík, který je hezky kulatý, takže tvarem připomíná bradavku. A ten má nejraději. Když pláče i s plenou na obličeji, přestože je nakrmená, přebalená, není ji zima ani horko a nic ji nebolí, ani prdíčky ji netrápí a a dudlík plive, přestože když ji ho vrátím zpět do pusinky, přisaje se, ale řve u toho, prostě vezmu pampeliškový med a špičku dudlíku v něm vymáchám. Tohle je úplné kouzlo. V tu ránu je ticho a může se spokojeně spát!

Nevím, jaké metody zastáváte vy, nám tohle funguje dobře a i když jsem si to nemyslela, fakt na různě staré děti platí asi pokaždé něco jiného. Jak už jsem řekla, jinak Viki usínala před měsícem a úplně jiné metody na ní platí teď v sedmi týdnech. Je to fakt škola, ale postupně proplouváme do dalších ročníků 🙂

Spi, děťátko, spi!
Ohodnoťte článek
Veronika Zvonková
Jsem mladá maminka princezny Viktorky a nezávislá kosmetická poradkyně Mary Kay. Mou vášní je pomáhat ostatním cítít se dobře, plnit si své sny, podporovat je a být jim inspirací. Jsem odpůrce systému a neuznávám žádná pravidla společnosti. Každý máme možnost volby a každý jsme zodpovědný za život, který si sami vybereme!
Komentáře