Jak zasadíme, tak také sklidíme…

 

Představ si, že jsi zahradníkem a sázíš květiny. Pečlivě obstaráváš záhonek, sypeš sazeničky do hlíny, opatrně udusáváš hlínu a poté zaléváš. Přemýšlíš nad tím, jak asi tak budou květiny vypadat. Za jak dlouho vyrostou. Těšíš se, až si k nim přivoníš. Až si je dáš doma do vázy a přeneseš tak jejich nádhernou vůni až do obýváku. Venku je horko a ty držíš v ruce tu lopatku a hrdě ryješ do země dál. Pot z tebe teče, slunce ti pálí kůži a  krk máš vyprahlý. Říkáš si: „Ještě chvilku… Vysadím poslední semínko a skočím se napít…“. Ruce máš špinavé a tvé dlaně pokrývají rozpraskané mozoly. To z toho, když jsi záhon nejprve přerýval a zbavil se tak veškerého plevelu. Víš, moc dobře, proč to děláš. Těšíš se z výsledku. Samotná práce tě baví, protože víš, co tím získáš. Stejně tak je tomu i ve tvém životě…

Jak zaseješ, tak sklidíš

Hodně dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč si lidé mezi sebou závidí. Proč zoufale potřebují mít to, co má někdo jiný, aniž by se skutečně zamysleli nad tím, zda to opravdu potřebují nebo chtějí. A hlavně, proč to vyžadují, když nejsou schopni obětovat vůbec nic pro to, aby TO získali… Tak jako zahradník sází sazeničky, které si dle vlastního výběru nakoupil v obchodě, tak i my můžeme do svého života zasadit takové možnosti, které si vybereme. Za sazeničky musíme zaplatit. Zaplatit v obchodě a následně i svým potem, časem a energií. Jak jinak by nám mohly květiny vykvést?

Hodně lidí si stěžuje, že život je nespravedlivý. Že jim nedá to, co by chtěli. Že neoplývají krásou nebo že neodpovídají svými proporcemi ideálům krásy. Jenže, myslím, že je důležité si uvědomit, že každý z nás se narodil jako originál. Každý z nás je jedinečný, ale bohužel jsem si vytvořili mezi sebou takové limity, které nám sráží sebevědomí a které z nás v našich myslích činí nemožnými, že se jen těžko dá přijmout skutečnost, že normy a pravidla společnosti ve skutečnosti neexistují a individualita každého z nás je dokonalým darem přírody. Narodili jsme se a získali tak obrovský dar. Život. Možnost snít a vnímat krásy světa. A co líp – možnost proměnit sny ve skutečnost…

Mezitím, co si každý den stěžujeme na to, jak je naše práce příšerná, jaký je šéf idiot a jak jsme nešťastní, protože náš partner se zrovna nezachoval tak, jak bychom od něho očekávali, uvědomme si, že někde jinde na světě jsou lidé, kterým právě jejich blízcí umírají před očima. Že malé děti někde v Číně šijí oblečení místo toho, aby si spokojeně hrály někde venku s kamarády. Že mladé dívky jsou znásilňovány a provdávány za staré bohaté muže, kteří si je zotročí. Pořád si připadáte „bezmocní“? …

Vděčnost a víra, to je to, co nás činí silnějšími

Nemusíme být smutní proto, že nemáme luxusní dům nebo nové auto. Nemusíme závidět ostatním, že mají peníze nebo titul. Proč? Pakliže přijmeme to, co máme nyní a budeme vděční i za střechu nad hlavou, stálý finanční příjem, ale i to, že se ráno můžeme probudit, vstát z postele a cítit se plní energie, do našeho života vstoupí nová vlna pocitů. Pocity štěstí a vděku. Pozitivní energie, kterou chce cítit nejspíš každý z nás. Stejně tak je důležité věřit v to, v co věřit chceme. Víra je důležitá. Víra v sebe samotné, víra v naše sny a v jejich zhmotnění. Ale samotná víra nestačí. Pouze nás činí silnějšími a odhodlanějšími. Zahradník také od začátku věří, že jeho kytičky vyrostou do krásy. A právě proto tráví svůj volný čas setím. Jak by mohl zasadit sazeničky, když by od začátku nevěřil, že to má nějaký smysl? Proč  by to dělal…

Musíme si uvědomit, že my jsme zahradníky svého vlastního života. Že máme možnost si sazeničky vybrat. Někdo si zvolí zaměstnání, někdo podnikání. Někdo si vybere takového partnera, jiný dá přednost jinému typu. Není to o tom, kdo jakou má možnost. Možnosti máme skoro všichni stejné. Jen se nesmíme neustále na něco vymlouvat a skutečně chtít se pohnout z místa. Všichni totiž máme k dispozici 24 hodin denně a je jen na nás, jak je využijeme. Půjdeme do práce? Budeme čas trávit s rodinou? Budeme se věnovat aktivitám, které nás naplňují? Do práce nechodíme, protože MUSÍME. Chodíme tam, protože potřebujeme peníze. A to je velký rozdíl. Pokud nás ta práce nebaví, proč prostě nehledáme jiný způsob, jak peníze získat? Proč by zahradník záměrně vybíral sazeničku, ze které vyroste květina, která se mu vůbec nelíbí? Kterou na svém záhonku nechce? Jen proto, že sazeničky jsou o několik korun levnější?

Závist je k ničemu

Když jsem začala vydělávat víc peněz než většina holek, vlastně i kluků v mém věku nebo na nízkých pozicích, a peníze si s Tomášem začala užívat, ať už formou nakupování věcí do domečku nebo cestování, najednou jsem začala slýchat řeči typu: „Ty se máš…“. Začala jsem přemýšlet nad tím, proč se mám. Proč to ti lidé říkají? Proč si myslí, že se mám úplně parádně? Ano, je tomu tak, ale to, co vidí oni, je vlastně jen maličkatý kousek toho všeho. Vidí krásnou rozkvetlou květinu, ale netuší, proč ta květina je tak krásná. Kolik hodin zalévání, hnojení a samotného sázení stojí za její existencí. Kolik plevelu bylo třeba se zbavit, aby ji neobrostl…

Nelze se řídit pouhými výsledky. Pokud chceme soudit, zjistěme si nejprve všechny okolnosti. Pokud chceme zavrhnout člověka jen proto, že nemá stejný názor jako my, uvědomme si, že ryba také neumí oproti opicím lézt po stromě. To z však nedělá špatnou, nebo dokonce hloupou… A pokud chceme závidět, odpovězme si nejprve na otázku: Co jsme my udělali pro to, abychom získali to, co druhým závidíme?

Vyberte si, jaké sazeničky chcete zasadit na svůj záhon, stanovte si nějaký plán, jak máte postupovat, věnujte jim potřebnou péči a buďte trpěliví. Věřte, že úroda bude nádherná…

 

Jak zasadíme, tak také sklidíme…
Ohodnoťte článek
Veronika Zvonková
Jsem mladá maminka princezny Viktorky a nezávislá kosmetická poradkyně Mary Kay. Mou vášní je pomáhat ostatním cítít se dobře, plnit si své sny, podporovat je a být jim inspirací. Jsem odpůrce systému a neuznávám žádná pravidla společnosti. Každý máme možnost volby a každý jsme zodpovědný za život, který si sami vybereme!
Komentáře